Wednesday, March 23, 2011

Za dětský svět pestřejší!

Hned za naším sídlištěm stojí jakýsi průmyslový objekt. Na jeho dvoře se nachází několik záhadně a temně působících artefaktů, o jejichž účelu se marně dohadujeme. (Přijdete-li na to někdo - ne, nechci to vědět. Nechte mi mou dávku všednodenního tajemna.)

Když jsme tudy šli poprvé s našimi nezdárnými ratolestmi, staršího syna hned upoutal předmět nejzáhadnější - obrovitá krabice, nahoře s rourou, pod ní jakési koryto. Pochopitelně se okamžitě tázal, co to je - s důvěrou, že rodiče přece vědí všechno. Mladšího běsíka, tou dobou čerstvě dvouletého, nezajímalo zrovna nic kromě toho, jak se vyprostit z popruhů v kočárku, okopat rodičům ublácenýma botkama čisté oblečení, vrhnout se dolů z přilehlého srázu a cestou kousnout staršího bratra do zad, zkrátka jak co nejlépe zaprudit a uškodit, jak už to tak u dvouletých běsíků bývá.


Ejhle, řekla jsem si. Takové příležitosti by nevyužil jen rodič - blbec. Je načase výchovně zapůsobit a zároveň dopřát dětem pěknou dávku hrůzy, děsu, tajemna a teroru, jakou každý malý sprateček pro život nezbytně potřebuje. A tak vznikl MLÝNEK NA ZLOBIVÉ DĚTI.

Všimněte si dalšího obskurního bledě modrého artefaktu vedle. To je zdroj vstupních informací - spolehlivý detektor, kam se zavře zlobivé dítě, aby byla odhadnuta míra jeho zlobivosti. Děti zlobivé středně až velmi se poté narvou svrchní rourou do mlýnku. Vzniklá drť spadne do koryta, odkud se odebírá a následně je zpracována na výrobu dětí lepších, méně zlobivých. Děti zlobivé pekelně až strašlivě zpracovávány nejsou, hodné děti by z nich nešlo efektivně udělat. Jakmile tyto detektor odhalí, zažehnou se rakety v jeho spodní části, přístroj se katapultuje a vynese dítě na oběžnou dráhu daleko od Země, kde bude obíhat tak dlouho, dokud nespadne na zem nebo se z něj nestane alespoň středně zlobivé dítě.

Mladší běsík byl vyhlášen za ideálního kandidáta na semletí (uznali jsme, že ačkoliv zlobí hodně, pekelné to ještě není). Pochopil, že jde do tuhého, přestal škodit a začal zoufale provolávat "neceš do mýntu, neceš!" Překvapila nás reakce staršího syna. Se slzami v očích prosil, aby běsík nebyl semlet, že se prý obětuje a půjde do mlýnku za něj! Netušili jsme do té doby, že má bratra tak rád, ale dojalo nás to.

Od té doby stačí projít kolem plotu inkriminované budovy, aby se běsík viditelně zklidnil. Starší už hodný byl, takže toho pouze nějakou chvíli trápily noční můry. A já jsem ráda, že jsem udělala něco podnětného pro rozvoj svých dětí.

P.S. Pokud se ve skutečnosti jedná o přísně střežené prototypy nějakých převratných vynálezů, třeba nové zbraně hromadného ničení nebo kapesní urychlovač částic, prosím příslušné orgány, aby projevily shovívavost a nevraždily nás v postelích - slibuji, že budeme mlčet jako hroby; ať nás v mlýnku semelou, jestli ne!

9 comments:

  1. To, co múže dospělému připadat jako legrace, protože ví, že to není reálné, to mmůže pro tak malé srdíčko být situace, kdy se podle něj rozhoduje o jeho dalším setrvání na tomto světě. Co se asi v tom malém tvorovi děje? Zdravějším se rozbuší srdíčko a bojují fyzicky, třeba útěkem, ale většině se jen velmi změlčí dech a dokáží ze sebe dostat jen slzy a prosby, protože už přijali, že jsou plně v rukou dospělých.
    Je to sprostá lež ;)
    Svět je dost pestrý a tohle je Tvůj nástroj, jak dítě ovládnout, který vydáváš za spestření, které je "pro dítě".
    Buďme k sobě upřímní a řekněme si, že si s dětmi nevíme rady a pomáháme si často dost nefér z pozice síly. Někdo použije sílu fyzickou, někdo svou fantazii.
    Celá naše společnost už se dlouho léčí z přežívající vláda podobných báchorek.

    ReplyDelete
  2. Dítě, které se ničeho nebojí, je nebezpečné dítě. :-D

    ReplyDelete
  3. Je naprosto v pořádku, že jsou děti plně v rukou dospělých. Někdo z těch malých šelem musí udělat lidi :-)

    ReplyDelete
  4. ufff, jde mi mráz po zádech. To bych do Tebe nikdy neřekla....Hanela

    ReplyDelete
  5. MT: Ano, naše sladké dítko, kterému nikdo nijak nevyhrožoval, běžně všem okolo hrozí, že "půjdeš do pece a tam žhožíš!" Podotýkám, že ani pohádku o perníkové chaloupce nemáme na repertoáru, takže tot asi vyvodil z prostého vytápění domu krbem. Takže bych se o ty křehké dušičky až tak nebála.
    Madietto, někdy nás tam vezmeš procházkou, prosííím! Lucimo

    ReplyDelete
  6. Zvláštní je, že ani u nás by starší toto nepotřeboval, zato mladšího běsíka... aj, to by se mlelo :)
    Ovšem před starším bych to mohla říct jen s úsměvem a šibalskými ohníčky, protože on je tvor neskutečně citlivý až přecitlivělý. Po mamince, v daném věku, co si pamatuju, nemůžu mu nic zazlívat.
    Ani to, že ač do minulého týdne běhal u babičky po obýváku zcela vesele, teď se tam plíží přikrčen, protože jeden z obrazů - grafika, co tam visí dobrých 20 let - mu najednou začala připomínat monstrum pekelné. Kdepak prvorození... :) Talenka

    ReplyDelete
  7. Děti potřebují hranice, ne strach. Hranice je mají omezit i chránit. Děti opakují to, co zažili, takže pokud zažijí strach, budou ho dál vyvolávat. Ale respektuju výchovné metody jiných rodičů, nemám dobrý recept. Jen bych to neskrýval pod "pestřejší svět pro děti", když je to jen nástroj pro rodiče.
    Takhle by mohl každý tyran a zneužívač tvrdit, že chce dětem spestřit svět. Což taky dělá...

    ReplyDelete
  8. Lucimo, Tobě se to nelíbí u dítěte, když zastrašuje, a tak je to dobré obráceně? Neopakovat vzor našich rodičů je hodně těžké a já to vlastně ani neprosazuju, k tomu se může člověk rozhodnout sám a nemusí. Já chci jen upřímnost. Neděláme to pro ty děti. Děláme to pro svoje pohodlí. Psa držíme na vodítku a děti pod strachem, protože nemám dost síly, abychom byli autoritou, tj, tím, o koho se lze opřít. A tu nemáme, protože jsme vyrostli ve strachu. Umíme být jízliví a ironičtí a vysmíváme se dětem, jak jsme na ně vyzráli. Nazýváme je šelmama a chceme z nich udělat pokojového mazlíčka, protože z šelem máme strach. Strach, strach, strach. I já z nich mám strach, ale neměl bych mít větší strach ze sebe?

    ReplyDelete
  9. Jo, měl. Protože kdo ví, kdy vás někdo vezme za slovo. To by u mluvky vašeho formátu mohl být docela malér.

    Pan Tiller je holt ředitel zeměkoule. Všechno zná, všechno ví, všude byl dvakrát a od všeho má klíče.
    Škoda, že mu ta všeznalost nepomůže k tomu, aby byl schopen pobrat humornou nadsázku a význam slova fejeton. Třeba by se pak nechoval jako sprosťák s nevymáchanou pusou a neobviňoval lidi z hnusných věcí.
    Prosím pěkně, pane Tillere, běžte do háje. A zůstaňte tam. Děkuji.

    ReplyDelete