Tak jsem absolvovala kratochvíli nazvanou Kurs bezpečné jízdy. Hned zrána mě povzbudilo, že jsem na místo určení dorazila bez většího bloudění, a tak jsem na teoretické školení nakráčela celkem sebevědomě. Ouha. Na kursu byl instruktor, dvacet chlapů a já. Ženy zřejmě obvykle o školu smyku zájem nemívají.
Teoretická část byla krušná. Ne že by snad přednášené téma bylo tak myšlenkově náročné, ale když lektor již poněkolikáté za sebou žoviálně oznámil: "A teď to řeknu ještě jednodušeji, aby to pochopila i slečna...", měla jsem chuť po něm hodit nejprve mobilem, poté plnou lahví coca-coly a nakonec židlí. Omezila jsem se ale jen na kyselou poznámku, že děkuji, ale vím, co se v autě stane, když se sešlápne spojka. Zřejmě mě trochu obměkčil tou slečnou.
Další kroucení hlavou a všeobecné pomrkávání a pochechtávání nastalo, když jsem při přípravě na praktickou část přiznala, že nemám ani tušení, zda mám či nemám v autě jakýsi přídavný systém a pokud ano, že netuším, kde se vypíná či zapíná. Od pána, který posléze na jakousi otázku ohledně svého vozu pravil: "Nemám tušení, já do toho jenom leju benzín..." to bylo obzvlášť vtipné. Chtělo se mi je všechny seřvat a vypadnout. Ale vydržela jsem.
V praktické části nastolený trend pokračoval - ovšem tentokrát pro mě měl velmi pozitivní důsledky. Na rozdíl od pánů, které v tom nechal plácat samotné, si ke mně instruktor před každým novým prvkem přisedl do auta a hezky podrobně mi vysvětlil, co a jak budeme dělat a jak mám na to jít. Pro jistotu to několikrát pomaličku a zřetelně zopakoval. Výsledek byl, že jsem prakticky všechno zvládla napoprvé a v dalších kolech už jen pilovala. Řada pánů si tak pěkně jako já nevedla.
Tak už se umím rozjet jako ďábel a vytočit s autem trojnásobné hodiny. Teď jen přemýšlím, jestli je to za to celodenní harašení adekvátní protihodnota.
No comments:
Post a Comment