Monday, June 15, 2009

Jak jsem byla za blbce

Když se člověk stane rodičem, připadá si jako blbec velice často. A když musí s dítětem navštívit lékařské zařízení, připadá si tak prakticky vždycky. To platilo i pro náš nedávný výlet na motolskou pohotovost.

V jednu ráno mimi Ajnštajn k neutišení plakalo, teploměr naměřil neuvěřitelných 41 stupňů. Bylo urychleně vraženo do kýble s vlažnou vodou, abychom to aspoň trochu srazili, a rodinnou radou jsme se usnesli, že pravděpodobně již zaútočila bratrova angína a že by ta antibiotika asi měl Ajnštajn dostat co nejdřív. Ve dvě jsme tedy zazvonili u dveří v Motole. Lékař, tipovala bych ho o pár let staršího než jsem já, se tvářil velice otráveně. K sestře polohlasně (ale tak, abych to slyšela) pronesl: "Zas jedni, co tu nemají co dělat. Už tu bylo osm dětí a žádné sem nepatřilo!" Zřejmě pokud nedorazí dítě v krvi, nemá na motolské emergency co dělat. Jako by snad bylo mou nejoblíbenější zábavou vozit ve dvě ráno mimino do nemocnice. No, co už.

V ordinaci lékař Ajnštajna zběžně obhlédl a poslechl, vrhl na mě pohled "zase jedna hysterka" a vyhlásil běžnou virózu. Pak jsem udělala tu závažnou chybu, že coby pouhá MATKA a prachsprostý LAIK jsem si dovolila zapochybovat. Namítla jsem, že bratr má angínu, je na antibiotikách, a co ty obrovský čepy a ten jazyk, a že by teda třeba mohl aspoň udělat CRP, aby se vědělo... umrazil mě jedinou větou: "Miminka angínu nemívají."

Pan doktor tedy vypsal zprávu, přičemž ho znechuceně arogantní výraz ani na chvíli neopustil, a vypakoval nás z ordinace. Arogantní, přísně se mnou hovořící muži ve mně vždycky vyvolávají pocit strachu a defenzívy. Ještě jsem se tedy panu doktorovi poníženě omluvila, že jsme ho s takovou banalitou tolik obtěžovali. Přísně si mě změřil a prohlásil: "Příště trochu přemýšlejte, než vyrazíte na pohotovost!" Ano prosím, budu prosím. Už jsem zase za blbce.

Druhý den ráno teploty nejen že neklesly, ale Ajnštajn se ještě po celém těle osypal. Sebrali jsme se tedy a vyrazili k naší dětské lékařce. Ta pečlivá duše udělala CRP, udělala výtěry a celkem snadno diagnostikovala spálovou angínu. Kterou miminka přece nemívají, že. Vyfasovali jsme antibiotika a uzdravování mohlo začít. Připadala jsem si jako trochu menší blbec.

P.S. Na můj mail, nesměle upozorňující motolskou nemocnici na ne úplně profesionální jednání zmíněného lékaře, se mi dostalo odpovědi, že nebylo shledáno žádného pochybení. Zase jsem byla za blbce. To je holt úděl rodičů v lékařských zařízeních.