Nakoupila a vyzvedla mladší dítě z klavíru. Dojela domů, soustředěným nátlakem nakopala dítě k úkolům. Pomáhala mu s dělením dvojciferným číslem. Dělala večeři. Pomohla mladšímu připravit aktovku. Starší dítě předložilo desetistránkový test a požadovalo jeho vyplnění. Byly v něm otázky z matematiky, fyziky, chemie, biologie, literatury, zeměpisu a historie, na závěr jsem měla napsat anglicky esej. Prý má tímto projektem za úkol ověřit, kolik toho staří lidé ze školy již zapomněli. Matematiku a fyziku jsem odevzdala nevyplněnou. Má esej nebyla dost argumentativní. Zase jsem v jeho očích o něco klesla.
Podala večeři, uklidila kuchyň a část bytu, odervala mladší dítě od lega a donutila k přípravám na spaní. Četla si s mladším v encyklopedii na dobrou noc.
No, a mezi tím vším taky ještě přeložila pět stránek, odpověděla na pracovní maily a napsala sloupek pro literární časopis.
No a zítra... zítra, zítra, pořád zítra, krok za krokem se ze dne na den sune, a naše včerejšky nám svítí na cestu k smrti. Jen hluk a vřava a neznamená to nic.
