Bylo to pěkné setkání. Vzájemně jsme se pozvali zase na příště. Na odchodu mladík trochu zesmutněl. "Víte, že jak jsem tu chodil, vy jste byla jediná, kdo mi otevřel a pustil mě dál?" A dodal, jak je mu tady smutno a cítívá se sám, a jaký je to rozdíl oproti Zélandu, kde se o vaše blaho zajímají i úplně cizí lidé, všichni se kamarádí se všemi a každý má pro druhého dobré slovo. Rozhlédla jsem se po domovní chodbě, kde ani jedna partaj nemá na dveřích jmenovky, kde neznám jménem nikoho ze sousedů a téměř je nevídám, vzpomněla jsem si, jak mi na sídlišti nikdo neodpoví na pozdrav, a že jediní lidé, s nimiž jsme se tu za ty roky skamarádili, byl jeden Angličan, Číňanka a dva Rumuni, a taky mi najednou bylo jaksi smutno.
Saturday, June 23, 2012
Duch nepospolitý
Včera v podvečer zazvonil domovní zvonek. Dole stál mladý muž, v ruce talíř s koláčem. "Dobrý den, já jsem váš soused, já tu nikoho neznám, tak jsem upekl koláč a jdu se seznámit." Pozvala jsem ho dál. Uvařila jsem kávu, pojedli jsme jeho výborný zázvorový koláč a hezky jsme si popovídali. Byl to velmi zajímavý mladý muž, původem z Nového Zélandu, který se tu usadil s dívkou na studiích, naučil se výborně česky. Vyprávěl mi, jak mu u nás nechtějí nostrifikovat novozélandskou maturitu, protože si české úřady nevědí rady s předměty jako potápění nebo chov zvířat. Že se vrátí na Zéland a bude studovat mořskou biologii, ale ještě předtím se pojede potápět za žraloky do Jižní Afriky. Že se na něj jeho dívka zlobí a tak se rozhodl vlastnoručně jí vyrobit plyšáka a jestli prý nevím, jak na to. Jak na to, jsme věděli, a naši chlapci mu promptně pomohli vyrobit "plyšáka" z pěti plonkových ponožek, zbytků molitanu a knoflíků. On jim za odměnu nakreslil překrásné obrázky zvířat, které mladší syn nadšeně vybarvoval.
Subscribe to:
Posts (Atom)