Influencerka s cigaretkou

Na Instagramu můžete najít profil influencerky jménem Miquela Sousa. Je to devatenáctiletá dívenka brazilsko-amerického původu, má pikantně roztomilý obličejík, je módně hubeňoučká a perfektně jí sedí všechno oblečení, které ve svých postech předvádí. Je náramně populární a momentálně má kolem tří milionů sledujících. Módní značky se předhánějí, aby se fotila v jejich modelech.

Má to jeden háček, Miquela není skutečná. Je to digitální avatar, který vytvořil hudebník a producent Trevor McFedries. Vymyslel si celý její životní příběh, dokonce jí vyrábí konflikty s jinými digitálními avatary, už měla i přítele, ale rozešli se. A takových digitálních influencerů už je dneska povícero, například v Koreji nebo v Číně jsou ohromně oblíbení.

Málokdo ale ví, že Miquela a jí podobné rozhodně nebyla první. Už ve 30. a 40. letech minulého století vzala Ameriku útokem žena jménem Cynthia, bez které se po několik let neobešla snad žádná akce spojená s módou nebo uměním. Cynthia byla, považte, pozvaná i na svatbu bývalého anglického krále Edwarda VIII. s Wallis Simpsonovou!

 Až na to, že Cynthia byla ze sádry.

Cynthii vytvořil v roce 1932 sochař jménem Lester Gaba pro obchod Saks Fifth Avenue. Údajně jí byla předobrazem skutečná žena jménem Cynthia Wells, která u Sakse pracovala v krejčovském salonu. Víc o ní nevíme, ale její podoba nám zůstala zachovaná navždy, protože Cynthia byla její detailní kopií. Vážila 50 kilo, měla viditelnou páteř, muskulaturu, pihy na tvářích, dokonce měla jednu nohu trochu větší než druhou, přesně jako její předobraz.

Lester byl na svůj výtvor tak pyšný, že si kromě modelu pro Sakse nechal udělat její kopii, kterou přechovával u sebe v bytě. Gaba byl velmi vlivný módní kritik, až do roku 1967 psal pro časopis Women’s Wear Daily, který je považován za bibli módního průmyslu, hodnotil módní soutěže.

Cynthiinu slávu odstartovala modistka Lilly Daché, která požádala Lestera, aby jí modelku zapůjčil na otevření jejího salonu. Tím začala neuvěřitelnou jízdu, kdy se Cynthia stala snad nejžádanější celebritou v New Yorku a nemohla chybět na žádné významnější akci. Dostávala šperky od Tiffanyho a Cartiera a chodila v šatech od Diora.

V roce 1937 vyšla v časopise Life fotoreportáž, která zachycuje Cynthiin „život“: Cynthia se ráno probouzí a prohlíží si dopisy od fanoušků a pozvánky na akce, které má rozprostřené po posteli. Potom se s Lesterem vydají do města: jedou autobusem, zajdou si na oběd, Cynthia jde na manikúru, večer zakončí v baru.

Lester Gaba bral Cynthii s sebou snad všude. Že Cynthia nemluví, vysvětloval tím, že má chudinka laryngitidu. Psal za ni sloupky jejím „hlasem“. Vytvořil si k ní tak zvláštní, úzký vztah, že se dokonce svěřil, že když spolu jednou jeli v autě, najednou nabyl intenzivního pocitu, že je skutečná. Prezentoval ji jako „call girl“ a sám sebe jako jejího „sponzora“. Zajímavé je, že Lester byl nepochybně gay, takže to vypadá, jako kdyby mu tak trochu sloužila jako zástěrka.

V roce 1942 byl Lester povolán do armády a tím Cynthiina kariéra skončila. Po válce se jí Lester pokusil zařídit „comeback“ – za drahé peníze ji nechal modifikovat, aby uměla „mluvit“ a pohybovat se a doufal, že by mohla mít vlastní televizní pořad. Snažil se o to intenzivně až do roku 1960. Když se mu to nepodařilo, byl z toho tak rozčarovaný a zklamaný, že na Cynthii zanevřel. Podle svých slov ji vzal k jednomu známému umělci do ateliéru v Greenwich Village a nechal ji tam na půdě.

Nikdo netuší, kde Cynthia vlastně skončila a jestli ještě existuje. Na chvíli byla ale stejně slavná a vlivná jako dnešní digitální influencerky. Miquela a jí podobné prostě nejsou nic nového pod sluncem.

.