V prvním těhotenství mi nával hormonů do hlavy způsobil zajímavou úchylku. Začal mě fascinovat zločin. Po celých devět měsíců jsem týden co týden fanaticky sledovala vzrušující pořad "Na stopě" a kochala se reportážemi o loupežích a vraždách. Tak to přišlo, že se mou největší životní ambicí stalo být korunním svědkem. Záviděla jsem těm šťastnějším občanům, kteří zahlédli gaunerovo auto, objevili lupičovu kořist, mluvili s budoucí obětí vraždy, nebo snad dokonce - takové štěstí! našli někde v křoví mrtvolu. Nepřála jsem si nic než se zařadit po jejich bok.
Největší trauma mého těhotenství tak byl den, kdy jsem ze zpráv zjistila, že pouhý kousíček od mého domova, mizernou jednu stanici tramvají, našel jakýsi bezdomovec poblíž zastávky hlavu. Považte, lidskou hlavu! Takový kousek jsem byla od splnění svého snu, už jsem mohla svědčit do protokolu, a nějaký houmlesák špinavý mi tu hlavu vyfouknul.
Po porodu moje fascinace kriminalitou jaksi opadla, "Na stopě" ztratilo svého posledního oddaného diváka a můj zájem o funkci korunního svědka se vytratil. Příroda zjevně věděla, proč to dělá.
Včera v noci kolem třetí ranní si takhle sedím a šrotím u počítače, když jsem pod oknem zaslechla túrování motoru. Neřekla jsem si ani "kdo jede takhle pozdě domů?", prostě jsem tomu nevěnovala pozornost, dokud jsem si neuvědomila, že motor už vrčí několik minut a pořád nezastavuje. Co tady dělá takovej kravál? naštvala jsem se, když vtom jsem zaslechla ještě jakési podivné křapnutí a rachot. Vylezla jsem tedy na balkón a vidím chlápka s baterkou, jak běží jak zajíc od sousedovic auta, v ruce zřejmě rádio. Druhý už na něj čekal, oba naskočili do auta a ujeli.
Nebudu to protahovat. V roli angažovaného občana jsem zcela selhala. O dotyčných pánech jsem byla schopná říci pouze to, že jeden měl džíny, černou bundu a čepici, a druhý červenobílou čepici. Poznávací značku na autě jsem v šeru nevybroulila, značku auta jsem nepoznala, a dokázala jsem tak říct pouze, že to byl bílý kombík. Nenapadlo mě ani udělat dva kroky zpátky do pokoje, chňapnout foťák na stole a dotyčné cvaknout. Páni policajti i soused si o mně zcela jistě myslí, že jsem úplný debil.
Osud tedy nepochybně věděl, co dělal, když mi tak dlouho nechtěl splnit životní sen. Jako korunní svědek stojím za h... !
No comments:
Post a Comment