Hned za naším sídlištěm stojí jakýsi průmyslový objekt. Na jeho dvoře se nachází několik záhadně a temně působících artefaktů, o jejichž účelu se marně dohadujeme. (Přijdete-li na to někdo - ne, nechci to vědět. Nechte mi mou dávku všednodenního tajemna.)Když jsme tudy šli poprvé s našimi nezdárnými ratolestmi, staršího syna hned upoutal předmět nejzáhadnější - obrovitá krabice, nahoře s rourou, pod ní jakési koryto. Pochopitelně se okamžitě tázal, co to je - s důvěrou, že rodiče přece vědí všechno. Mladšího běsíka, tou dobou čerstvě dvouletého, nezajímalo zrovna nic kromě toho, jak se vyprostit z popruhů v kočárku, okopat rodičům ublácenýma botkama čisté oblečení, vrhnout se dolů z přilehlého srázu a cestou kousnout staršího bratra do zad, zkrátka jak co nejlépe zaprudit a uškodit, jak už to tak u dvouletých běsíků bývá.
Ejhle, řekla jsem si. Takové příležitosti by nevyužil jen rodič - blbec. Je načase výchovně zapůsobit a zároveň dopřát dětem pěknou dávku hrůzy, děsu, tajemna a teroru, jakou každý malý sprateček pro život nezbytně potřebuje. A tak vznikl MLÝNEK NA ZLOBIVÉ DĚTI.
Všimněte si dalšího obskurního bledě modrého artefaktu vedle. To je zdroj vstupních informací - spolehlivý detektor, kam se zavře zlobivé dítě, aby byla odhadnuta míra jeho zlobivosti. Děti zlobivé středně až velmi se poté narvou svrchní rourou do mlýnku. Vzniklá drť spadne do koryta, odkud se odebírá a následně je zpracována na výrobu dětí lepších, méně zlobivých. Děti zlobivé pekelně až strašlivě zpracovávány nejsou, hodné děti by z nich nešlo efektivně udělat. Jakmile tyto detektor odhalí, zažehnou se rakety v jeho spodní části, přístroj se katapultuje a vynese dítě na oběžnou dráhu daleko od Země, kde bude obíhat tak dlouho, dokud nespadne na zem nebo se z něj nestane alespoň středně zlobivé dítě.
Mladší běsík byl vyhlášen za ideálního kandidáta na semletí (uznali jsme, že ačkoliv zlobí hodně, pekelné to ještě není). Pochopil, že jde do tuhého, přestal škodit a začal zoufale provolávat "neceš do mýntu, neceš!" Překvapila nás reakce staršího syna. Se slzami v očích prosil, aby běsík nebyl semlet, že se prý obětuje a půjde do mlýnku za něj! Netušili jsme do té doby, že má bratra tak rád, ale dojalo nás to.
Od té doby stačí projít kolem plotu inkriminované budovy, aby se běsík viditelně zklidnil. Starší už hodný byl, takže toho pouze nějakou chvíli trápily noční můry. A já jsem ráda, že jsem udělala něco podnětného pro rozvoj svých dětí.
P.S. Pokud se ve skutečnosti jedná o přísně střežené prototypy nějakých převratných vynálezů, třeba nové zbraně hromadného ničení nebo kapesní urychlovač částic, prosím příslušné orgány, aby projevily shovívavost a nevraždily nás v postelích - slibuji, že budeme mlčet jako hroby; ať nás v mlýnku semelou, jestli ne!
