Mám už léta systém, kdy základ mého hesla tvoří neuhodnutelné (protože neexistující) slovo, k němuž podle typu stránky přiřazuju několik kombinací čísel a znaků. Jednu kombinaci mají e-shopy, další sociální sítě, jinou škola, a tak dále. Tyhle kombinace se mnou taky nijak osobně nesouvisí. Je mi jasné, že na to určitě existuje nějaký program, žádné heslo není neprolomitelné, ale fakt bych chtěla vidět, jak detektiv usedne k mému počítači, soustředěně se zahloubá a na dva pokusy se mi vloupá do elektronického bankovnictví.
Na závěr přidávám humornou historku o svém prvním heslu. Bylo to tuším někdy v roce 1995 a zřizovala jsem si školní e-mailovou schránku, která tenkrát ještě fungovala na Telnetu (to by mě zajímalo, kdo dneska ještě ví, co to je). Celým procesem mě ochotně provedla spolužačka Alice, která byla o ročník výš a tak už věděla, jak to chodí. Jednou z důležitých instrukcí, které mi předala, bylo, že se heslo musí při přihlašování vždycky zadávat pozpátku. Tak to prý prostě funguje. Oukej. Vymyslela jsem uživatelské jméno a heslo, zkusila se poprvé přihlásit... a nic. Prostě nic. Smutně jsem tedy ve školní počítačové místnosti nakráčela ke správci, že mi to nejde. Zeptal se mě na heslo, zadal ho, schránka fungovala. Před jeho očima jsem se zkusila přihlásit já, nic. Co to tam zadáváte? Ptal se překvapeně. No heslo přece, vždyť se musí pozpátku, ne? Řeknu vám, bylo jenom málo chvil v mém životě, kdy jsem si připadala ještě víc blbá než tenkrát. Vyšlo najevo, že Alice tehdy vlastní e-mail neměla, používala schránku, kterou jí laskavě zapůjčil spolužák Vilém. A jeho heslo bylo... no, to si jistě domyslíte.
Taky jsem to tak dřív používala, ale ruply mi nervy a přešla jsem na správce hesel. Nicméně mám pocit, že lidi přeceňuješ - nejpoužívanější hesla jsou 123456 a password, hromada lidí bude mít prostě jméno partnera (a když je potřeba číslo, ještě s rokem narození), oblíbený fotbalový klub nebo zvířecího mazlíčka. V těch filmech je to samozřejmě nadsázka, to všichni víme... ale imho ne zas až tak strašně velká :D
ReplyDeleteAsi záleží na typu člověka - brácha mi tuhle řekl, proč nemám jako heslo na notebook MacbookAir, když je jednoduchý a napsaný na monitoru, ale mě by v životě nenapadlo zadávat heslo podle toho, co vidim před sebou (protože jak bych si pak vzpomněla, co jsem v tu chvíli vymyslela, že...)
ReplyDelete