Saturday, June 27, 2015

Malá příhoda ze živ... ehm

Rozpadl se mi můj výtisk Pána prstenů. Místo abych si šla koupit nový, rozhodla jsem se, že bude lepší nechat si ten rozpadlý okopírovat, k čemuž bude nejvhodnější pobočka T-Mobilu na pražském letišti. I naložila jsem do auta dítě (jenom jedno, druhé jsem nenašla, schovalo se přede mnou) a vyrazila. Cestou jsem naložila ještě jednu kolegyni, kamarádku ze základní školy, kterou jsem potkala poprvé asi po dvaceti letech, svou léta zesnulou babičku a jednoho svého dávného bývalého, i když ten se bránil. Ale měl smůlu.

Na letišti jsem sprostě předběhla celý zástup lidí čekající na cosi u pobočky T-Mobilu a šla na řadu jako první. Vysvětlila jsem slečně, co potřebuju. Ani se nepodivila, pravila ovšem, že na kopírování Pána prstenů mají zvláštní tarif. Nad cenou se mi protočily panenky a konečně mi došlo, že bylo možná lepší jet s těmi všemi lidmi raději do knihkupectví. Začala jsem horečně uvažovat, jak se z toho vyvléknu. Slečna už se blížila s tarifní smlouvou, když tu jsem si všimla nějakých podivných obrazců z růžového papíru, kterými byly polepené zdi. Začala jsem blábolit, jakou tu má krásnou výzdobu. Slečna se rozzářila a vysvětlila mi, že to je t-mobilovská jarní výzdoba a že kdybych chtěla, pošle mě na kurz, abych se to také naučila. Rozpačitě jsem zakoktala, že právě proto tu jsem a že Pán prstenů byla jenom mrzká záminka. Dostala jsem seznam termínů a vystřelila z pobočky.

Venku jsem zjistila, že se mi celá ta skvadra, s níž jsem přijela, někam rozutekla, i začala jsem je horečně hledat. Vtom zazvonil telefon, byla to ona prve naložená a unesená kolegyně. Začala jsem se jí zoufale omlouvat, že jsem ji nechala bloudit po letišti. Musela mě hodně důrazně přerušit, aby se mohla zeptat, o čem to blábolím.

Že bývám ve svých snech většinou za úplného blba, to už jsem si zvykla. Že často bývám za úplného blba i v reálném životě, s tím se též snažím smířit.

Ale když se to plynule propojí, tak to už je teda moc!

No comments:

Post a Comment