Monday, April 15, 2013

Kavárenské psycho

Když jsem tenkrát prvně v té kavárně/restauraci vkročila na dámskou toaletu, nevěřila jsem svým očím. Nejprve jsem málem absolvovala zástavu srdce, neboť jako první mě napadlo, že zde kabinky nejsou odděleny a já tedy budu sdílet onu místnost ještě s jinou ženštinou. Která je navíc evidentně zcela bez zábran! Pak mi došlo, že ta podivná osoba divného vzhledu v nevábném posezu jsem já.

Nevím, který geniální mozek to napadlo, že bude dobré na dámskou toaletu umístit celoplošné zrcadlo odshora až dolů, zleva doprava. Ano, slyšíte dobře. Sedíte a máte vskutku luxusní výhled.

Připouštím, na světě jsou různí lidé. Je možné, že existují ženy, které se rády pozorují, sedíc na míse. (Tohle je navíc toaleta uzpůsobená i pro invalidní spoluobčanky, neboli jste-li menšího vzrůstu jako já, tak sedíte, nebo spíš visíte, zuby nehty se držíte, a nožky se vám komíhají ve vzduchu. To celý výhled ještě vylepšuje.)

Pro nás ostatní to ovšem považuji od restaurace za projev čirého sadismu. No jen si to představte. Dozvíte se o sobě, co jste nikdy nechtěla vědět. Ztratíte o sobě poslední iluze. A ještě ke všemu je tento sadismus genderově zaujatý, neboť empirickým zkoumáním jsem zjistila, že pánové zrcadlovou stěnu nemají.

Napadla mě pochopitelně i hrůzná možnost, že ta prokletá zeď je zrcadlem jenom z mojí strany, jako v amerických kriminálkách. A za ní někdo sedí a dobře se baví. A jelikož jsme v éře virtuální, já jednou objevím svoji fotografii v záplavě úplně stejných fotografií jiných nebohých žen, a celý národ je bude škodolibě komentovat. Bylo by jim to podobný!

Do kavárny chodím dál, mají dobrý kafe. Na záchodě už mě tam ale nikdo neuvidí!

PS. Ale abyste nebyli ochuzeni, při své poslední návštěvě jsem vám vše řádně zdokumentovala. S patřičně dramatickou patinou, včetně vyděšeného výrazu. Tomu se říká obrana útokem! Teď už mě žádná sociální síť nerozhodí.


No comments:

Post a Comment