Pořádně se dívat

Dneska jsme po dlouhé době zase byli ve Stromovce. Pominu-li, že třetina plochy je ohrazená, poněvadž tam Metrostav buduje ten debilní tunel, byl to pěkný zážitek. S T. jsem si zase uvědomila, jak moc se člověk, jak stárne, zapomíná dívat. Na takové pěkné věci jako roztomilou chlupatou housenku, na houby v trávě, na "zapojený" :-) ploštice (teda vlastně ruměnice! jak mě, ignorantku, T. nedůtklivě poučil), na to, jak se kačerům mění barva hlavy podle dopadajícího světla... Mimiš, ten zase strávil dlouhé, předlouhé minuty tím, že v naprostém transu a soustředění láskyplně ohmatával pacinkama stromovou kůru. T. zatím seděl na kmeni stromu nad vodou, házel do ní pampelišky a rozumoval nad tím, jak vlastně nevíme, co se s takovou utopenou pampeliškou v té vodě stane, a že je to tak vlastně na světě se vším. Kupodivu ho, filozofa, lidé ani neušlapali. :-)))