Jak jsem nechtěla být za dinosaura

Můj syn se rozhodl, že ze mě udělá instagramovou celebritu. Nevím přesně, co si od toho slibuje, ani jak si představuje, že jeho stará nudná matka, která jenom věčně sedí doma a pracuje, nejezdí do exotických destinací, nemá čas na žádné koníčky, neumí se působivě nalíčit a nevlastní krásné tělo, jež by mohla vystavovat v roztodivných pozicích, v tom nablýskaném světě hezkých, mladých, zajímavých a zcestovalých lidí zapůsobí. Nicméně se do toho vrhl s odhodláním hodným lepší věci, takže jsem si pomyslela, že alespoň budeme mít s pubertálem společné téma, a nechala se přemluvit k založení účtu.

První úskalí nastalo už při volbě instagramového jména. Nesmí být moc dlouhé ani moc krátké, musí mě podle něj každý poznat, ale zase by to nemělo být celé jméno, protože to je takový trapně fejsbukový a fejsbuk je nuda pro starý. (Díky, synu. Kdo by byl tušil, že budu za dinosaura používáním sociální sítě.)

Poté jsem dostala školení v používání instagramových filtrů. Fotografie se v žádném případě nemůže umístit na instáč tak, jak jsem ji vyfotila, ale musí projít poměrně náročným post-processingem, kdy ji víceméně zprzním až do bezvědomí, takže už v podstatě vůbec nepřipomíná původní objekt, ale zato má exotickou texturu, je krásná a působivá. Chci vyfotit časopis, do kterého jsem překládala články? Ani omylem nemůžu cvaknout jenom samotný časopis. Musí být doprovázen alespoň dostatečně hipsterským nápojem, třeba pumpkin spice latte. Nakonec se synáček nechal ukecat na hrníček s malinovým čajem, ale bylo vidět, že jsem ho dost zklamala.

Následovala podrobná, zasvěcená a poměrně naléhavá přednáška na téma "hashtagy". "Na instáči každej vyhledává podle heštegů. Musíš jich ke každý fotce narvat co nejvíc, aby to vidělo co nejvíc lidí. Hele, tady třeba vraž #smart, #love, #pretty a #travel.To je fuk, že to s tématem fotky vůbec nesouvisí, ale lidi si tě najdou, chápeš."

Zblblé všemi těmito instrukcemi mi výroba každého instáčového postu zabere tolik času, že to mou počáteční ochotu potomkovi vyhovět poněkud nabouralo. Dosud se mi povedlo umístit fotku našeho vánočního stromku, zelenou konvičku, co jsem dostala k Vánocům, značně rozmazané ptačí krmítko, fotku sušenek, co mi můj mladší syn ráno připravil k posteli (hashtagy "#motherhood", "#children" a "#love" jí zatím zajistily suverénně největší oblíbenost), několik knížek a časopis. Získala jsem asi čtyři a půl sledujícího (vlastní dítko se za celý nedá počítat). Následně mi došla inspirace. Obávám se tedy, že jsem očekáváním svého dítěte tak úplně nedostála. Insta-celeb ze mě asi nebude. Snad mi to chlapec odpustí.