Šnečí vzpomínání

Ve skříni mám krabičku plnou šnečích ulit. Sbírávali jsme je na procházkách s dětmi. Několik let byla ta krabička trvale uparkovaná v koupelně. Mladší syn, když byl ještě maličký, tak v menším předškolním věku, vždycky jednou za čas oznámil: "Jdu koupat šnečky." Napustil si do umyvadla vodu, přidal mýdlové mydlinky, aby to bylo zajímavější, nasypal do vody ulity a dlouho, předlouho si pak s nimi vydržel v té vodě hrát. Přidával i různé další hračky, vymýšlel složitá dramata. Třeba hodinku si u toho umyvadla spokojeně broukal, pozpěvoval, přehrával nějaké scénky.

Teď už je velký školák, jsou to už roky, co naposledy koupal šnečky. Dívám se na tu krabičku se starými, popraskanými ulitami a nemám to srdce ji vyhodit.