Ale nešť. Na stará kolena si snad člověk může dopřát nějakou tu radost. A tak jsem se skamarádila se zahraničními e-shopy i aukčními stránkami. Je to takové návykové. Musím holt více pracovat, mám ještě rezervy. Kdo potřebuje spát pět hodin denně, když může spát tři a vydělat si na ten boží kabátek?
A můj drahý manžel, místo aby mi vynadal a zabavil platební karty, mě v tom ještě podporuje. "Tak co sis zase pěkného koupila? Ukaž, předveď se mi v tom. Teda, ty šaty ti sluší. Jsi kočka. Kup si k nim ještě něco." No je toto normální?
Onehdy, nevím co mě to napadlo, jsem si udělala placený IQ test. Ouvej. Můj kvocient zjevně progresivně klesá úměrně k počtu navštívených módních stránek a zakoupených kousků. Za chvíli začnu zdrobňovat a jíst makrónky. A taková jsem bejvala intelektuálka.
A kdo dočetl tento slepicoidní příspěvek až sem, může se pokochat mou novou kabelkou - originálním kouskem ušitým na zakázku (my, co se v módě vyznáme, si nepořizujeme žádný pitomý stádní vytónky!). Příště se s ní možná vyfotím v nějaké zajímavé póze u hromady hnoje či tak něco. A teď mě omluvte, odcházím s ní poladit nějakej vymazlenej outfit.
